MARKÝZ GÉRO

Petr Bezruč

MARKÝZ GÉRO
Tak je ti protivný té mluvy zvuk, horší nad ni není žádné? Lem tvého roucha sto pozvedá ruk, sto rabů do noh ti padne. Kněze, jenž naší by modlil se řečí, rektora, jenž by jí učil v tvém zboží, vyženeš ze vsi. Bůh ví, že jsi větší v záští než plamenný nepřítel boží, markýzi Géro! Až tam za hranicí najímáš vrahy kypící pýchou a hořící žlučí. Sám řekneš: Mně je ten národ tak drahý, jak jiný. Jmeno a rod za to ručí. Ve jmenu Boha kdys hory a doly křižáci nevinnou zalili krví. V rachotu bubnů, na červeném poli, dá Bůh, že ti v uzdu ráz padnu já prvý, markýzi Géro! Tak se ti líbí ti za řekou muži, tak blaze jenom jich ve středu je ti? Umí jen věnec plést z trnových růží, umí jen můj národ ubíjeti. Pro nás švih bičem a konopnou šnůru, knížecí úsměv jen pro ně, jen pro ně – V požáru, v dýmu až zdvihnem se vzhůru, dá Bůh, že tě jedenkrát strhneme z koně, markýzi Géro! R, R1, B 1 – Preissigovy Dodatky (viz č. 1). 2 nad ní (!) R–D 3; 3 pozvédá (!) R; 7 vsi: ví Bůh R 1–; 13 jiný: R 1–; 14–15 Ve jménu božím kdys křižáci koly / tak jednou zem naši zbarvili krví R 1–; 17 kdys padnu R 1–; 20 tak blaze v jich středu je ti? R (původně, pak škrtnuto); blaze v jich středu, markýzi, je ti R 1–; 21 Znají jen věnce D 6a–; 22 znají jen D 6a–; 23 šňůru R 1–D 3; šnuru E 1–; 24 pro ně: D 7–.
110 [19]

Básně v knize Slezské písně: