SMRT CÉSAROVA

SMRT CÉSAROVA
Když Domitian stál pod sluncem Dáků hor transylvanských v patě, synům země pod ztrátou hrdla ctít jej bylo bohem. Tři uzřel jednou, kdož se nesklonili, tož stařec, muž a hoch. A měli tmavé vlasy, jak lesní zvonky tmavomodré oči, pleť osmahlou. – Co slova césarova jste nedbali? – Náš bůh je, pane, slunce. Jsem synem slunce. – Zůstali tři němi, a v očích četl césar pohrdání. Váš kmen? – Z těch sluncem oblévaných a strmých hor jsme, – je nás sedm tisíc. Tož ty tři napřed, pak těch sedm tisíc mi pobijete, kámen na kameni a duše na duši nechť nezůstane. A téže noci krev sedmi tisíců svých dětí pilo slunce, kdy splnila se vůle césarova. Dva roky potom jel césar v nosítkách přes most a Tiber. Oko baziliščí zří mladou ženu, nechť tvář zakrývala, přec tmavým vlasem probleskly dvě oči, tak tmavomodré jako lesní zvonky. Čí jsi? – Žoldnéře Septimia žena. Tys dcera Dáků? – Řekl jsi, ó pane! Tvůj muž tě ušetřil? – Když mečem máchl, R, R 1, T 1903, B 1 – s Krásným Polem mezi Hučín a Já. Nadpis Smrť R, R 1; v nadpisu i v textu vesměs Caesar. 4 tvář nesklonili R; 5 tož stařík, synek, muž. D 7–; 7, 8 ad. zavedeny uvozovky D 1–; 10 v očích čítal D 7–; 15 duše při duši F 2–; 16 Tak téže R; 17 svých synů R; 18 když splnila R; 22 nech B 1–; 23 tmavými vlasy probleskly D7–; prosvitly dvě R; 27 „Muž tebe ušetřil?“ D 7–; 30 kněžna (!) D 9–E 1;
178 jsem řekla, pane, u kolenou jeho: Kdo mne zabije, zabije césara. Jsem kněžka-vědma. – Věrný svému králi... Tvůj klín jej lákal, modré tvoje oči, tvůj tmavý vlas a prolhaná tvá ústa. Jich svažte k sobě, vrzte do hlubiny. Jak Tiber vzdul se, žlutou jeho vlnou cos blesklo modrem, jak když zatřpytí se ve zvadlém listí v podzim pod kořeny – rád na ně patříš – tmavé lesní zvonky; meč zazvonil a tůň se utišila. A ten sám večer když těžkou hlavu nad falernským vínem nachýlil césar, bručel nad pohárem: Jsem Diem dnes, když césara jsem zabil. * Za patnácte roků stál bratr Septimiův chorý stářím nad Tiberem a řekl vojínovi: Zde z toho mostu svrh imperátor matku tvou i otce, když povraždil kmen její nad Dunajem. A téže noci byl zabit césar vojínem své stráže, jak suchým Tacit poznamenal pérem. věďma R, R 1, B 1–D 13; 31 tmavomodré oči R; 32 tvé tmavé vlasy, prolhaná D 7–; 33 Je svažte (H) T, B 1–B 3; do Tibery R; 34 v žlutých jeho vlnách R; 35 to blesklo D 7–; 37 (rád na ně patříš) R; na ně hledíš B 1–; 38 celý verš chybí v R; 42 jsem Jupiter, když R; 44 stál Septimiův bratr R; 47 svrhl Imperator (!) D 6; tvou matku, otce svrhl Imperator D 7–.
179 [61]