KALINA

KALINA
Na hrobech kozáckých, kurhanech, na mohylách, na stepi široké, kde dobří mládci padli pod kopím Tatara, Moskala, líté Polsky, třech katanů svobodné Ukrajiny, ty stojíš. Na pláni rozlehlé od Tuly do Amura, na mohylách tisíců bezejmenných, kde dřímou mužové, co přišli od Vltavy, od Bečvy, Moravy, od Váhu, Ostravice, tam také stojíš. A kdyby národ byl jak ti, co padli v Rusi, v rovině francouzské, na šíji hor italských, a Praha falešná by byla nevydala Spiš, Oravu, Těšín, kraj Ratiborský, ty na mohylách reků před Těšínem, co zůstali tam v roce devatenáct, bys kvetla vítězná též! R (Kalinovi), [R 1], D 4–D 8 – vsuvka (viz č. 73) mezi Polskou Ostravu a Úspěch; D 10 mezi Kalinu (Nad vodou) a Beze mne a se mnou. 3 lité D 4–D 5; 6 od Dněpra D 4–; 11–14, 14a, 14b, 15–17 A kdyby národ byl jak ti, co přišli z Rusi / a z rovin francouzských a z šíjí hor italských, / a Praha falešná by byla nevydala / Spiš, Oravu a bratry za Těšínem – / (Čech falešný! – zahřeší chlop těšínský, / zaskřípe Oravan, zakleje gazda spišský), / nad hroby hrdinů, co padli u Těšína, / co polehli tam v roce devatnáctém, / bys kvetla vítězná též. D 4–; 14 Těšínem, D 7–; 14b spišský:) D 4–D 7; spišský), vydavatelé (srov. NK); 15 devatenást (!) R; 17a–17d „Bože, zabij Vuka Brankoviče,“ / jenž vydal lid teskný za Těšínem. / Jak prosili, bychom jich drželi, / jak plakali, když jich odloučili! E 1–.
215 [81]