KALINA

Petr Bezruč

KALINA
Nad vodou stojíš, hlavu nachýlenou, list střižen široký, bobule rudé, daleko lidí. Spí motýl na květu, pták zobe plody, břeh držíš s brslenem, zříš ticho k vodám, daleko lidí. Tak časem filosof, tak časem básník, když kalich vypili, s úsměvem tichým hledí bok lidí v život. Kdys bude dobře hlavu navždy k spánku, bylino sličná potoků a hájů, bez slova výčitky pod kořeny tvé skrýti, daleko lidí. [R], D 1 – dodatek (viz č. 33) před epilogem. 4 Tkví motýl D 7–.
211 [78]