OSTRAVA

OSTRAVA
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí, rubíny ze rtů mi uhly, ze vlasů, z vousů a z obočí visí mi rampouchy z uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem, kdo mi těch sto roků vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo se začal mi smáti. Lehko se zasmát mi kdekdo moh, ve Vídni, v ústraní tichém. Když tomu panstvu smích nepomoh, bodáky přišly za smíchem. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas, pro pány dřel se jak prve – nápřah jsem kladivo – teklo to vráz na Polské Ostravě krve! R, T 1899, Aa – oddíl Mezi kovkopy (viz č. 6). 5 sedl do očí D 7–; 8 rampouchy uhlí (!) T–; 12 a mého D1; 17–20 strofa vypuštěna T– (škrtl ji Herben z obavy před cenzurou); 22 pány robil jak D 6a–; prve: D 6–; 23 teklo v ráz (!) T–; máchl jsem kladivem D 7–; 25,
111 Všici vy na Slezské, všici vy dím, ať je vám Petr neb Pavel, mějž prs kryt krunýřem ocelovým, tisícům k útoku zavel, všici vy na Slezské, všici vy dím, hluboké jsou vaše doly, přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spoly. 29 všichni vy (H) T–; 26 nech je B 1–; nebo (!) T, Aa; 28 zavel; (H) T–; 30 / 32 hlubokých páni vy dolů; / ...spolu! (H) T–; 30 dolů: D 7–.
112 [20]