LAZY

LAZY
Na podkopané na nivě, v té zemi plné sazí (a milované vášnivě!), tam leží naše Lazy: píšťaly ostré hvízdají, komíny nebe mhouří, vysoké pece dýmají – chlop Křistek také kouří. Moravská škola skonává, Poláci nám ji vzali, moravská dávná zástava se z cimbuří nám svalí, vrah do hradu se dobývá, než do prachu nás srazí, křik zoufalý se ozývá: Kdo zachrání nám Lazy? Hrot ostrý míří v naši plec, boj lítý v tvrzi zuří, chlop Křistek, věrný Moravec, vystoupí na cimbuří; a než se šiky unaví, než neodrazí ránu, chlop Křistek školu postaví moravskou murovanú! Tam zlaté klasy nezrají, kde uhelné jsou jámy, rolnické grunty klesají do Molochovy tlamy, [R], [R 1], D 3 – s Polskou Ostravou mezi Dombrovou a Úspěch. 8 Jak černý les před bouří D 9–; 17 Nám do plec D 7–; 39 Karviná, D 6–.
171 však kdyby siných do nebes komíny měly růsti, chlop Křistek, bitý Moravec, on Lazů nepopustí. Za předků stojí svatou věc, za otců práva čistá chlop Křistek, pevný Moravec, a neuhýbá z místa, nech nepřítel luk napíná, nech Dombrová jde v zkázu, nech Datyň, Suchá, Karviná – on nepopustí Lazů! 172 [57]