HUČÍN

HUČÍN
Odru jsem přešel. A na Střebovice, na Děhylovo a Dobroslavice. Žultý lán rypsu mi zalehl cestu, skřivánčích písní jsem počítal ke stu, buď zdráva, má země! Tiše svou dýcháme řečí, sekyru v ruce kdos za stromem klečí, na Modré straně je Hučín. Viď, moje země, my měli se rádi. Na rtech a v očích mi smálo se mládí, daleko, daleko za hory přešlo. Zvadlých co květů a listů co vešlo v podjeseň žití. Ticho a teskno je ve mně, jak večer pod Beskydem. Viď, moje země? Na Modré straně je Hučín. Tam nad Těšínem, kde Lucina šumí, tam rostlo mé děvče. Dávno neumí milovat duše. Tam jen se tísní odříkání. Já měl jen srdce a trochu těch písní, on dům ve Frydku a prsteny zlaté, koho si vzala? A co se mne ptáte – na Modré straně je Hučín. R, T 1899, Aa – oddíl Na Opavsku (viz č. 9). 3 žlutý lán T; lán řepky R (nadepsáno asi cizí rukou), T–; 6 Prus za stromem D 1–; 8 rádi, (!) D 1; rádi ?! D 2–; 11 se vešlo (H) T–; 12 žití ! Ticho (H) T–; 13 Beskydem: viď D 6–; 16 tam škrtnuto Ak–; 17 duše; tam T, Aa; 16–18 rostlo mé děvče, co rozbilo v rumy / komusi život. (Ty vzpomínky tísní...) / Já měl... Ab, A; 16–21 rostlo... komusi život (shodně s A). – Jak vlčí mák to / hořelo v očích. Hlupáci takto / truchlí pro děvče, jež nelze míti: / pluh, kniha osou – ne žena – žití. / Na.. Ac–B 3; děvucha rostla, co rozbila v rumy / kterýsi život, jej sklíčila tísní: / Já měl... ptáte! (vv 18–20 obnoven – s výjimkou interpunkce – původní stav) D 1–; 17 plynoucí život D 7–D 13; tesklivý život D 6a, E 1–; 18 měl jsem jen D 6a, D 9–; jen duši E 2–; 19–20 zlaté... / Koho D 1–; 20 ptáte!? D 2–.
106 Kam to šlo všecko, kam se to dělo? V cizině žiju. V dál uletělo do nevrátima mé mládí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Střebovice, v dáli Děhylovo, Dobroslavice, na Modré straně je Hučín. 107 [17]