DOMBROVÁ I

Petr Bezruč

DOMBROVÁ I
Jsme Moravci, ale jsme z Dombrové. Je možné jiný kdosi z Doubravy; kde Doubrava, to vědí bohové, snad při Praze, na břehu Vltavy. Tak mluvil otec náš, mluvili dědové, tak od kolébky znělo v šediny. My žili jsme a zhasnem v Dombrové, co, páni z Čech, nám křtíte dědiny? Ta Doubrava – tak u nás nepraví, tak z ciziny snad řondí rodáci. Jsou rozumnější lidé z dálavy? Když polsky Dombrová, tak Poláci. R, R 1, T 1919, D 1 – dodatek před epilogem (Dombrová I, Úspěch, Kalina – Nad vodou). 1–2 Dombrové, / je D 1–; 2 jiný někdo z D 7–; Doubravy, R; 4 Praze, snad v kraji Moravy R; 5–8 strofa není v R; 7 jsme i zhasnem D 1–; 9 To (?) Doubrava? Tak R; tak se u (!) T; 10 rodáci – R; rodáci... D 1–D 6; 12 Dombrová, tož Poláci! R.
135 [34]