TOŠONOVICE

TOŠONOVICE
Z Frydku šel jsem do Těšína. V srpnu bylo, horko bylo, na silnici dohonil jsem hezké děvče z Tošonovic. S Panem Bog’, dźevuśka švarna. S Panem Bog’, dźeń dobrý, pane. Zkuń, kaj idźeś? Do fabriky do Ćeszyna z Tošonovic. Tys – je Polka? Ni, Moravka. Vyhrnula bílé zoubky, zle se na mne podívala, hezké děvče z Tošonovic. To jen u nás rektor Polák, ten nám dává polské knížky, ale my jen po moravsky řondźimy, co z Tošonovic. Kdys tu kvetla naše šlechta, Harasovský, Tošonovský. Dávno tomu. Cizí řečí mluví teď Tluk z Tošonovic. Až se zase ve vlast vrátím, R, T 1899, Aa, v oddílu Putování Těšínskem (viz č. 10). 2 bylo, teplo bylo D 6a, D 13–; 3 silnici nadešel jsem B 1–; 4 šumné děvče D 7–; 6n. zavedeny uvozovky pro repliky děvčete Ac–; 8a–8e; Do Pierona, jaks – je švarna, / jaké oči, jaké renčky! / „Po falešnu pan mi řondźi.“ / In po pravu. A čís – je ty? / „Bystronova z Tošonovic.“ Ac–; 10 Vyhrnulo (H) T–; 11 podívalo (H) T–; 12 švarné děvče D 7–; 12–13 Tošonovic; / to (H) T–; 13 to je (!) D 9–D 10; 17–18 Folvarkem řeč naše zněla / Harsovských, Tošonovských Ab–; 20 mluví dnes Tluk B 1a–; 21 zase domů vrátím Ak, A; 22–23
102 půjdu z Frydku do Těšína. Přejdu Dobrou, Vojkovice, půjdu kolem Tošonovic. Půjdu kolem polské školy, vzpomenu, jak hněvala se, když jsem řekl, že je Polka, švarné děvče z Tošonovic. Těšína, / přejdu (H) T–; 25a polské po dědině půjdu Ac–; 26 hněvalo se (H) T–E 1; jak zlobilo se E 2–; 27 jsem myslil, že (H) T–A; jsem se ptal, je-li Polka Ac–.
103 [15]