PRAGA CAPUT REGNI

PRAGA CAPUT REGNI
My umíráme na severu a já dědiny počítám, co jako staré vrby v šeru mi svítí, než se skácí tam, kam pád jich vzácní páni řídí, smích na rtech, v ruce lilii, a jeden víc nás nenávidí, a jeden víc nás ubíjí. Zrak zamžel jsem tam při půlnoci jak maska smrti zakrytá, kdos huláká do slezské noci: Jest Praha vaše záštita! Své bídné mluvě práva k žití si nekoupím za trojníky: nás česká pýcha nenasytí a při Vltavě pomníky. Nám berou řeč, nám berou Boha, a zábava za zábavou tam utíká, kde tančí noha té Maryny nad Vltavou – Jen když nás osud Čechy zove, nechť hynem ve své dědině – ty dámy a ti sokolové, ti křepčí kdes na Žofíně. Když vzklíčí sečka v české hlavě, R, T 1927, D 4 – s dalšími pěti básněmi (Praga, Střebovský mlýn, Osud, Oni a my, Labutinka, Nápis na hrob bojovníkův) mezi Krásné Pole a Sedm Havranů. 4 nežli klesnou tam D 6a–; 9 Zrak zavřel D 4–; 10 zakrytá; D 6a–; 11 kdo huláká D 6a–; 12 záštita!? D 6a, 17 Na slezské zemi není Boha D 4–; 20 Vltavou, D 4–; 22/24 nechť po dědinách pohynem, / ti křepčí kdesi Žofínem
133 nám časem pošlou desítku, a není co číst na Ostravě, a není školy ve Frydku. Jak nás ta spřež tam dáví všecky, to volá, křičí do nebe. Z Čech v pomoc prapor vlastenecký? Marš – ten si nechte pro sebe. Mru na německé kovadlině a Polák na ni udeří, kdekdo se zubí při Těšíně – mám plakat u vás u dveří? Ret tich buď, srdce bez úderu, nechť neslyší nás tam či tam – My umíráme na severu, a já dědiny počítám. dopis Herbenovi 15. 8. 1899, T, D 4–; 22, 38 nech D 4–; 24 křepčí pyšným Žofínem D 6a, D 9–; 25 Když zvlhne R (původně, pak škrtnuto); Když svitne cosi R (varianta), D 4–D 6; Když svitne světlo D 6a–; 32 sebe! D 4–; 35 Těšíně, D 4–; 38 či tam, D 6–.
134 [33]