ÚSPĚCH

ÚSPĚCH
Zpíval jsem, kritika chválila, jak moje písničky vzruší – Než, to jen vzpomínky-bludičky tesklivou mihly se duší. Chválili, jaká je svéráznost, jaká je mohutnost ve mně – Ne, ne, já jsem jenom ze Slezské, z ubité, z uštvané země. Četly se verše mé před Prahou, v potlesku duše si výskly – Za co? Že žila ta Maryčka, ve Frydku hrdlo nám stiskli? Kdyby tak jednou pod Beskydem pochodeň k půlnoci vzplála, řadám, kde šel bych jak prostý muž, píseň má do kroku hrála, kdybys ty šlapaný národe, uspaný, spoutaný obře, kdybys TAK písni mé rozuměl, řekl bych: Zpíval jsem dobře. R, T 1919, D 1 – dodatek (viz č. 33) před epilogem. 2 vzruší: D 6–; 3 ni, to D 1–; 5 Říkali, jaká D 1–; jaká to svéráznost D 11–; 6 ve mně: D 6–; 7 Ni, ni, já D 1–; ze Slezska D 13–; 9 Přečtly se D 4–; 10 výskly, – (!) R; výskly: D 6–; 11 za D 1–; 14 k Těšínu D 1–; 16–17 hrála. / kdybys (!) D 1–D 2; 17 ty deptaný národe D 1–; 19 rozuměl – D 1–D 5.
160 [49]