ČTENÁŘI VERŠŮ

ČTENÁŘI VERŠŮ
Z života prózy a bodláčí když sobě’s na Parnas vyšel, zbožný-lis a když ti nestačí, aby tě Pán Bůh jen slyšel, když děvče švarné máš jako květ a když si pýcha tvá žádá, aby se dověděl celý svět, že ti dá hubičku ráda, bez srdce ukrutné děvče-li, v podpatky tebe si lepí, chceš, aby všici to věděli, že je tvé štěstí na střepy, když ti do kadeří prvá šeď vplížila krokem se hadím, kdekdo nechť pomůže tobě teď plakat nad ztraceným mládím – dvojité veselí nadchne tě, a bol se nese tak krásně, jen když jsou dobráci na světě, dobráci, kteří čtou básně. Něžnosti jadérka v život strou, nejsou to tykve jen prázdné, šlechetní lidé, co verše čtou, Bezruči Petře, ty blázne, možná když časem tvé písně čtou, tep srdce v okamžik ztichne, podepře v dlaň čtenář hlavu mdlou, potichu do řádků vzdychne: Jak hasnou beskydští gorali za zvuků veršů tak krásně – R, A – oddíl Básník (Já, Čtenáři veršů). Odstavec 21/22 splynul A– 11 dnes aby (H!) A; 15 nech pomůže B 1–; 16 mládím; – (H) A–D 12; mlá-
158 Co chceš, ty rapsóde zoufalý: Jsou lidé, kteří čtou básně. dím: D 13–; 18 krásně: (H) A–D 8; 23 dobří ti lidé B 1–; 30–31 krásně: / co D 6–; 31 zoutalý? D 1–.
159 [48]