UHNI MI Z CESTY

Petr Bezruč

UHNI MI Z CESTY
Uhni mi z cesty. Černé mám ruce a vlhké mám šaty, kovkopem já jen a velmožen dnes ty, z paláce ty, já jen z dřevěné chaty, frygickou čapku mám, přes čelo stín. A za mnou nelkají sirotků prosby, sežrali tvoji jim zajíci pole, bez srdce’s, bez studu’s – blesk tebe rozbi. Z Beskyd jsem, hoře a poroby syn, robím v tvých hutích a robím v tvém dole, žluč vře mi žilou a robím ti přece, chytám tvá drva na zpěněné řece, černý jsem, chud jsem, pot přes čelo letí, nepláčou kvůli mně v Beskydech děti, netiskl vdov jsem a nebral jim země, zato jsem žebrákem, velmožem dnes ty... Přijels si na hony? Vari ode mne, frygickou čapku mám, uhni mi z cesty. R, R1, B1 – Preissigovy Dodatky (viz č. 1); v B 2 báseň přeřazena spolu se Zemí pod horama mezi básně Já a Čtenáři veršů. Název změněn na Ty a já R 1–. 1 cesty: R 1–D 3; cesty; D 4–; 3 horníkem já D 6–; 8 rozbij D 6–; 13 černý, chudobný, pot D 6–; 14 neplačou D 1–D 13; 16 ty, – R 1–; 17 přijel si R, R 1–B 2; přijels si (emendace vydavatelů); přijel jsi B 3–; 17 na hory R 1–; 18 cesty! D 2–.
140 [38]