REKTOR HALFAR

REKTOR HALFAR
Rektor Halfar byl hoch dobrý, byl hoch tichý, byl hoch hezký, ale škaredou měl chybu: i v Těšíně mluvil česky před okresním inspektorem. A když tak se rektor spustí – Víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. Leta táhnou, vlasy řídnou jako listí před jesení. Halfar pořád za mládence! Pro Halfara místa není. V krčmě zazní skočná hudba. Právě v kapli dala slovo – což by mělo deset roků čekat děvče Halfarovo? Přijdou páni: Škola polská! Burmistr v klín ruce složí. Ale zpurný Halfar učí, jak mu káže zákon boží. Tich po mezích chodí rektor, bez úsměvu, bez myšlenky, R, T 1899, Aa – o. Návrat do vlasti (viz č. 5). Název Kantor Halfar Ac–. 1, 6, 21, 28 kantor místo rektor Ac–; 1, 2 Byl to synek jako jedle, / byla na něj pyšná máti, D 7–; 4 I (!) R; 4–5 tu, že nechtěl poslouchati / těch, kdož vládli pod Lipinou D 7–; 6–7 spustí: / víš D 7–D 13; spustí... E 1–; 9 Léta T–D3; řidnou D 7–; 14 dalo (H) T–; slovo: D 7–; 15 co by (!) T–D 5; či by D 6–; 20 zní v srdci R (alternativa místo mu káže, s otazníkem a v zá-
122 v krčmě v noci sám za stolem hledí k zemi, hledí sklenky. V horký večer na klekání když se jednou ve vsi zvoní, vrazí děvče v černou jizbu: Rektor visí na jabloni! Bez modlitby, bez slzy ho, jak při hříšné duši jisto, v roh hřbitova zakopali. A tak dostal Halfar místo. vorce); 29 slzy jej Ac–D 3; 31–32 zakopali, / a (H) T–.
123 [25]