KONIKLEC

Petr Bezruč

KONIKLEC
Bylo z vesny, časně z vesny. A do Vídně na práci ze Smilovic děvče táhlo. Doved jsem ji ke štaci. Prvý teplý paprsk běžel kamenité po stráni: fialové zvonky stonky ty chlupaté vyhání. A na kopce vzhůru běží pěšina, nepěšina – trhali ty prosté kvítky židé, kupci z Těšína. Sbohem děvče. Na Sasůvku vraceli se kupčíci – po nich kvítí utržené, zašlapané silnicí. R, T 1901, Ab – o. Putování Těšínskem (viz č. 10) 1 bylo to z vesny (!) B 1–D 4; 2 Vídně po práci D 7–; 3 smilovská děvucha táhla D 7–; 3–4 táhlo, / doved (H) T–D 6; táhla / po D 7–; 4 jsem je ke (H) T, A–D 3; šel jsem s ním až ke D 4–D 6; po mém boku ke D 7–; 5–6 Jarní teplé slunko táhne / horskou strání kamennou D 7–; 7 zvonek stonek D 6a (rukopisná oprava), 8 vyženou D 7–; 10 nepěšina, – D 6; nepěšina, D 7–; 13 děvče! (H) T–D 6; Jeď, děvucho! Na D 7–.
121 [24]