CHYCENÝ DROZD
Můj stryk byl ptáčníkem vášnivým.
Chytal a prodával drozdy.
Přes květen nedbaje zákazů
beskydské prosmýčil hvozdy.
Vybral ta střapatá ptáčátka,
když se jim kabátek zhustil,
samečci počali zpívati,
kačky do svobody pustil.
Zestárl – potkám ho s ptáčetem –
Jak jde řemeslo? A spěchám.
Ni, to je kořist má poslední,
toho si pro stáří nechám.
Za měsíc přišel jsem do stryka.
Pták tich a vážný jak bača –
Stryku, to ptačisko vysmyčte,
nězpive – bedźe to kača.
Mudroku, pod zobák podiv se,
jak se ten černý pruh stáčá –
Chceš učit starého ptáčníka?
Sameček – nimo že kača.
Po letech stryka jsem navštívil,
sivý jak myš, ticho hledí,
z dýmečky obláčky vypouští,
krotký drozd na stole sedí.
R, A – vsuvka (viz č. 36) na konec o. Putování Těšínskem.
Uvozovky zavedeny od D 13 (verše 11, 12, 17, 20, nikoli však 28, 29, 31, 32). 3 květen, čert panský zákaz vem, Ac –; zákaz cti D 7–; 5 ptáčatka Ac–B 3; ptačátka D 4–; 7 samečci dali se do zpěvu D 11–; 9 ptáčetem: D 6–; 14 bača: D 6–; 15–16 vysmyčte, / Nězpive (!) R; 18 stáčá: D 6–; 24 sedí, A–D 5; sedí:
156
Sivý a tichý jak starý stryk,
vážný a hrubý jak bača –
Stryk se za ušima poškrabal –
Synku, měls pravdu – je kača.
Do lesů nělza víc. Ptáčátku
pohladil hlavičku jemnou:
Choć kača, choć mi nic nězpive,
něch už tu dožije se mnou.
Tak také dožijou básníci.
Do světa písně ven pošlou,
smutek si nesou za výslužku
v samotu v budoucnu došlou.
D 6–; 26 bača: D 6; bača; D 7–; 27 poškrabal: D 6–; 29 Ptačátku D 4–; 31 Něch kača, něch mi Ac–B 3; 32 nech A–D 6; 33 dožijí Ac–.
157
[47]