Jde-li...
V zeleném olšoví bloudím...
Nad hlavou v korunách stromů
dívá se pohádka léta
vznešená, zvonivých tonů.
Lučina travami voní,
potok tu pod nohou mojí
s břehy se zurčivě líbá,
o kámen laškovně šplouná.
Bohaté slunce se snáší
v zelené koruny větví
a listy zlatem svým zlatí,
s otázkou hladí mé tváře.
Panenská příroda krásou
zpívá a vznešenost hlásá
a do mojí nadšené duše
vnícenévznícené touhy rozsévá.
17
Vystoupím opodál na stráň,
usednu do kypré trávy,
kde douška mateří voní,
plazí se stín mladé břízy...
Přede mnou ořeší dýchá
spletené s mladistvým smrčím
pod strání žíznivé olše,
uprostřed povídá potok.
Usednu do kypré trávy
a toužně budu se dívat,
známý štít odkud se bělá,
jde-li – – – – – –
18