Jde-li...

František Emanuel Zelenka

Jde-li...
V zeleném olšoví bloudím... Nad hlavou v korunách stromů dívá se pohádka léta vznešená, zvonivých tonů. Lučina travami voní, potok tu pod nohou mojí s břehy se zurčivě líbá, o kámen laškovně šplouná. Bohaté slunce se snáší v zelené koruny větví a listy zlatem svým zlatí, s otázkou hladí mé tváře. Panenská příroda krásou zpívá a vznešenost hlásá a do mojí nadšené duše vnícenévznícené touhy rozsévá. 17 Vystoupím opodál na stráň, usednu do kypré trávy, kde douška mateří voní, plazí se stín mladé břízy... Přede mnou ořeší dýchá spletené s mladistvým smrčím pod strání žíznivé olše, uprostřed povídá potok. Usednu do kypré trávy a toužně budu se dívat, známý štít odkud se bělá, jde-li – – – – – – 18