Ve stínu lesa.

František Emanuel Zelenka

Ve stínu lesa.
Nad námi tichounce šeptaly větve smrčí a chvělo se listí buků a dumaly koruny modřínů dávné zkazky – – Mech kolem opojnou vůni z drobných lil květů, nad nimi zpíval ptáček v mladé milosti vznětu. Slunce hřálo do větví, plazilo se travou a hrálo vřesovím... Nám bylo sladko, tak blaze v duši. V ní zpívalo štěstí a chvěla se touha a jásala láska –: naše veliká láska a čistá, která vzpučela, zkvetla v objetí buků ve stínu lesa. – 20