Touha.

František Emanuel Zelenka

Touha.
Hle, duše má, ptáci letí nad hory a v zástupech v širé táhnou prostoře, již v mlhavu ztrácejí se za bory, dál spěchají kamsi k teplu přes moře! Já v toužení otáčím zrak za nimi... Jich křídla mít, v blankyt nad kraj bych se zdvih’ v let spěchavý za rty Tvými sladkými, k nim slétl bych, tiše blahem umřel v nich. 76