Dál od mých zahrad.

František Emanuel Zelenka

Dál od mých zahrad.
Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých, vloudit se snaží mezi pestré záhony, kde lilie a růže zrají s narcisy, a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás a plným ssaje dechem vůni posvátnou, jež daleko v mých dýchá drahých zahradách. Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých a v lákavých si vstup chce získat úsměvech, aby snad zničila mi všechnu krásu v nich, aby snad urvala tam rukou čistý květ, aby snad spálila jej černých očí tmou, aby snad její horkým dechem svadlo vše. Však marně bloudí cikánka kol zahrad mých a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás a v lákavých si vstup chce získat úsměvech. Má duše starostná u vchodu na stráži a bdělostí se zachvívá, by nevstoupil kdos drzý do záhonů světel zahrad mých. 77