Dál od mých zahrad.
Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých,
vloudit se snaží mezi pestré záhony,
kde lilie a růže zrají s narcisy,
a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás
a plným ssaje dechem vůni posvátnou,
jež daleko v mých dýchá drahých zahradách.
Cikánka jakás plíží se kol zahrad mých
a v lákavých si vstup chce získat úsměvech,
aby snad zničila mi všechnu krásu v nich,
aby snad urvala tam rukou čistý květ,
aby snad spálila jej černých očí tmou,
aby snad její horkým dechem svadlo vše.
Však marně bloudí cikánka kol zahrad mých
a chtivým zrakem do jejich se vpíjí krás
a v lákavých si vstup chce získat úsměvech.
Má duše starostná u vchodu na stráži
a bdělostí se zachvívá, by nevstoupil
kdos drzý do záhonů světel zahrad mých.
77