Vůně léta.

František Emanuel Zelenka

Vůně léta.
O vůně léta! S jakým spěchem s ní chvátal, les kde vábil tmavý je šeptem větví, vůní trávy a zpěvem ptáků, kyprým mechem. Vše plno štěstí jejich dechem, jich šepot potok slyšel hravý a kvítí i les šepotavý, vše lásky rozchvělo se echem. „Mé Světlo!“ – To si říci chtěli a v opojení zapomněli, jak všechno jejich šumí slovy. Teď sám se tady ve sny hrouží, teď květu, vlnkám, lesu poví, jak po ní věrně touží, touží... 68