Kdybys umřela...

František Emanuel Zelenka

Kdybys umřela...
Kdybys umřela! – jak myslit jenom lze mi... Jistě den bez Tebe nemoh’ žít bych ani; s pochovaným blahem, štěstím, nadějemi, kde klid možno hledat, šíji žal kdy sklání mimo v umírání? Kdybys umřela mi, jako malé děcko s pláčem bych Tě volal, abys vrátila se, aby neuvadlo, co nám kvetlo všecko, co nám plálo v tichém nezvířeném jase k jediné mé spáse. Kdybys umřela mi, já bych na Tvém hrobě smrt si přivolal též v bědném smutku boji a Ty musela bys tak mne vzíti k sobě, bychom i v té hlíně byli také svoji, která žaly hojí. 43 Kdybys umřela! – ne, nesmíš odejíti, sotva upita je naší lásky číše... krátký byl by sen; – však na západu žití, jako šli jsme tady, spolu půjdem tiše v nadehvězdné říše. 44