Až z rána jsi kdys vešla...

František Emanuel Zelenka

Až z rána jsi kdys vešla...
Já churavěl. – A duší mojí honily se mraky a duší hřímalo a palčivé v ní plály blesky, a na obloze Žití černé zřel jsem hnát se ptáky a na ni bledých do mlžin se zavěsily stesky. Já churavěl. – A v okovech jsem sténal věk již celý, nadarmo o klid volal jsem a vnořoval se v snění a hlavou šedé narážel na stěny nízké cely a luny hnal se za svitem, jenž dřímal na kamení. Tak sesláblý jsem byl, a sténal hlas můj usínavý; jen tupě čekal jsem, kdy hrobem ukončí ta muka... Až z rána jsi kdys vešla tiše, mé se dotkla hlavy, a zas mě k svobodě a žití vyvedla Tvá ruka. 24