Opuštěné cesty.

František Emanuel Zelenka

Opuštěné cesty.
To že jsou ty cesty veselé a živé, na nichž kroky zněly, zvonil smích? – jsou tak pusté teď a tiché, zádumčivé s alejemi stromů zamlklých. Kde jsou ti, již tady šli v úsměvech blaha, čistý květ když dýchal zelení? – klidno, mrtvo všecko; – tiše, duše drahá, nebuď již těch stromů ze snění. 73