Vrať se!

Vrať se!
Žloutne již listí na stromech v háji, vítr jím svistí. V luhy i lada se šumných větví pozvolna padá. A vítr hraje si v suchém listí, nese je v kraje. Listí se třese, vítr je honí v poli i lese. V zahradě, poli, k trávě se chýlí stromové holí... 85 Kde jsou teď oni, kteří tu v létě baví se, honí? Kde jsou ti mladí, již dříve v štěstí snívali tady? – Kteří tu stáli v mladosti jasu, dávno jsou v dáli. Byli tu chvíli, k lepšímu žití ženou se cíli. V slzách i blahu ku předu lehčí klestí si dráhu. Světem se honí pro úsměv slávy, bojují pro ni. – V některé chvíli zda také pomní, že tady žili? Duše má bílá, vzpomeneš také, Ty že’s tu žila?... 86 Bez rudých květů smutno je tady, bez Tvojích retů. Vrať se, mé nebe, šťasten ať zase zobjímám Tebe! Vrať se v mé sady! Pak i tím chladem vzpučí květ všady. – Listí se třese, vítr je honí v poli i lese... 87