Lesní tůně.

František Emanuel Zelenka

Lesní tůně.
V objetí lesa, šeptání chvoje, do trávy padal chladivý stín; na kraji bílo, hučení stroje, v prorvaných slujích vstal kaolín. Před léty v otvor propadla země, zarostl travou hluboký dol, vzpučely květy, oddechly jemně, tichý mír táhl nerušně kol. Později slabě prosákl hlinou pramének slabý krystalných vln, vyrostl rákos, pod ním se vinou a nad ním vzduch je písněmi pln. Jednou tu mládí stanulo bílé, dojaté v tichou shlíželo říš... nad tůní drahých snů žilo chvíle tiše, tak tiše;..tiše;... zda ještě víš? 83