Štěstí mladé paní.
Na ulici potkaly se, slečna s mladou paní,
že pak znaly svoje tváře
dříve z jedné kanceláře,
což to bylo vítání a což to bylo ptaní!
Jak jste asi ráda, slečna paní slovem předčí,
že jste nás tak zbavila se;
vše tam ve starém jde čase,
vše se táhne mrtvě, líně. A vám dobře svědčí?
Mladá paní usměje se, chloubě cestu klestí:
Díky, slečno, říci spěla
radostí až uzardělá,
díky, slečno, těší mne, o ano, mám to štěstí.
Tolik manžel má mě rád a jak je dobrý ke mně,
nekouří a netoulá se
po hospodách, v mojí kráse,
v mojí lásce všechno má, ji ošetřuje jemně.
16
Ani vařit nesmím, na to cizí děvče máme;
proto vstávám od dne ke dni
k jedenácté, o poledni,
trochu čtu, pak vyjdu do ulic neb mezi známé.
Zvláště – snivě šeptla – klidně musím žít to léto;
víte, brzo budu chovat,
to se nesmím rozčilovat,
namáhat, že muž mě šetří, jistě vidíte to.
V darech, každé pozornosti téměř se mi klaní.
Je to – ejhle, tu ho máte,
s bohem – ať se brzo vdáte...
Odchází a slečna sní o štěstí mladé paní.
17