Štěstí mladé paní.

Štěstí mladé paní.
Na ulici potkaly se, slečna s mladou paní, že pak znaly svoje tváře dříve z jedné kanceláře, což to bylo vítání a což to bylo ptaní! Jak jste asi ráda, slečna paní slovem předčí, že jste nás tak zbavila se; vše tam ve starém jde čase, vše se táhne mrtvě, líně. A vám dobře svědčí? Mladá paní usměje se, chloubě cestu klestí: Díky, slečno, říci spěla radostí až uzardělá, díky, slečno, těší mne, o ano, mám to štěstí. Tolik manžel má mě rád a jak je dobrý ke mně, nekouří a netoulá se po hospodách, v mojí kráse, v mojí lásce všechno má, ji ošetřuje jemně. 16 Ani vařit nesmím, na to cizí děvče máme; proto vstávám od dne ke dni k jedenácté, o poledni, trochu čtu, pak vyjdu do ulic neb mezi známé. Zvláště – snivě šeptla – klidně musím žít to léto; víte, brzo budu chovat, to se nesmím rozčilovat, namáhat, že muž mě šetří, jistě vidíte to. V darech, každé pozornosti téměř se mi klaní. Je to – ejhle, tu ho máte, s bohem – ať se brzo vdáte... Odchází a slečna sní o štěstí mladé paní. 17