Cestou.

František Emanuel Zelenka

Cestou.
Před mým krokem šklebila se propast úzkáúzká, jako stezka vede v mechu, tma a chlad až ke mně vstoupal z dola; kdo se v ní kdy sřítil – marno vzdechu. Hluboko jsem naklonil se do ní. Mrtvé ticho vlálo kolem hlavy, ticho, které do Neznáma svítí;... louč jsem do tmy mrštil plápolavý. Zřel jsem: dole mdle jak sténal člověk, ruce svíral v pěstě, zbrocen krví, podál zbraň a u ní laňka mladá – nebyl poslední však, ani prvý. 78