Nevraťte se zpátky.

František Emanuel Zelenka

Nevraťte se zpátky.
Já jsem vás prosil: navštivte mě, jsem sám a nemocen, a venku zpívá hrdá země svůj sladký jarní sen. Před okny růže kvetou rudé a jásá plný mák a mně tu tesklivo je všude, vždyť opuštěn jsem tak. Už dávno jsme se neviděli, co život ved mě v dál. Den budem vyprávět si celý a víc kdo vzpomínal... Já na vás čekal, čekal zase – kdo líp než já to ví? Vy prosbě mé jste vysmála se; jsem, viďte, bláhový! Zas jeseň v kraj se rozletěla, přinesla v svět můj žal – a vy jste ani nevzpomněla; ba, kdo by vzpomínal! 72