Ukolébavka.

Ukolébavka.
Hajej, hajej, hajej, andílku můj malej, hajej, hajej, dítě nevinné; nechať oblétají sny o žití ráji bílé čílko tvé. Tak už jsem ti život dala, ale bude zlý a chudý, hanba od kolébky stálá půjde s tebou vždy a všudy. V tomto bídném starém domě z hříchu pošlos, moje dítě, hanbu budeš míti po mně, hanba všade zprovodí tě. Ukazovat budou na tě, o otci že nevíš ani, matka tvá že žila v zlatě z lásky jen a milování. 95 Po létech až snad se jednou mněmě pokleslé budeš ptáti, pravdu poznáš – ó, mne bědnou za vše musíš proklínati. A já tolik miluji tě, dceruško má drahá, milá! ráda za tě krev dám, dítě, bych tě zlého uchránila. V bahně život nízký tobě dala jsem, kde hřích se stápí – Bože, milost! – ať to robě též svět v síť svou nepolapí... Hajej, hajej, hajej, andílku můj malej, hajej, hajej, dítě nevinné; kolébá tě máti, můžeš klidně spáti, já už nikdy ne... 96