Šašek je smutný.

Šašek je smutný.
Jaká to dneska s tebou, šašku, zábava podivná a žel! to s vtipem roztrhal jsis tašku a všechny žerty poztrácel? Jdi, jdižiš, tvoje tvář vždy hezká jak cize usmívá se tak, jde jinak řeč, krok, jinak tleská tvá ruka, cizí zpěv a zrak. Snad otec, matka umřela ti, se sestrou, bratrem je tu cos, či milá tě tak škube, šatí, neb ký to ten tvůj smutný los? Jen zanech smutku! – Stárnou kosti, všech sen ten hlava bude příst, kdo málo žil, kdo do sytosti, až s hůry na něj přijde list. A bratr, sestra, blízcí krve, jsou přátely jen svojích klik, a dáš-li míň, než snili prve, jsi nevděčný a nezdárník. 12 A nevěru-lis milé skosil, odežeň jenom pryč tu zlou; bys dlouho, není třeba, prosil a hezčí sevřeš v náruč svou. Šašek:
Ba, pánům řekne se to lehce. Nu, proč bych tajil onu věc? uletěl ptáček, zpátky nechce, že příliš čistá klícka, klec. 13