Už je to dávno.

František Emanuel Zelenka

Už je to dávno.
Já žití netušil s cestou rozbouřenou, když drahá houpala máť mě na kolenou – ale už je to dávno. V mé duši dětinné luzných snů hrál příval, když k čistým v modlitbách hvězdám jsem se díval – ale už je to dávno. A pak jsem v rozplání vyšel v svět se bíti a doufal, v dáli kdes Slunce že mi svítí – ale už je to dávno. Má sladká důvěra tiché sady zřela, do nichž se ničící špína nevetřela – ale už je to dávno. Kdys čímsi jásavým srdce mladé znělo, pak smutný den, divý smích, vše odumřelo – ale už je to dávno. O duše! – Chátra a smích a v blátě stíny. Kdys, ano kdys, o kdys – býval svět mi jiný – ale už je to dávno. 64