Poušť byla dlouhá...

František Emanuel Zelenka

Poušť byla dlouhá...
Poušť byla dlouhá, nekonečně smutná a mrtvá od východu na západy, jen bílý písek, líný hřích jak ležel a slunce pražil dotek na něm všady. Vzduch suchý kolem nepohnul se ani, nezlíbán spřízněním omladlé trávy, nezhýčkán květy ani dechem stromů, stál tichý strnule a klidně spavý. Poušť byla dlouhá, mrtvá, širá, pustá, tak do ní zbloudil člověk štvaný trýzní a za ním slepě pospíchaly davy; teď rády šly by zpět, když hynou žízní... 49