Prodavačka.

Prodavačka.
Ulicí hlučnou kráčela denně v proudícím davu, v kočárů mihu; před sebou v koši ovoce jihu, zvolna šla smutná a zamyšleně. Chodníku dutě dláždění znělo pod stopou její dřevěnou nohou ana se vlekla s obtíží mnohou, v oku jí vlahém cestou se tmělo. Ulice dvě kde městem se kříží, bohatí kde se v kavárně baví, zřel jsem, jak vždycky kroky své staví, s dychtivou prosbou k míjícím vzhlíží. Jak svoji hlavu zvířenou bědou na chorá prsa zardělá sklání, zvolna jen šeptne: „Kupte si – páni“;páni;“ tupě jdou ti, ti v smíchu se vedou. 21 A ona slzou vzdychne si z hloubí, níž ještě k zemi hlavu svou kloní, v duši se dávné vzpomínky honí, kde láska s teplým světlem se snoubí. Koho pak soucit z bohatých jímá, kdo pak jen trochu s bídnými cítí, když v cestě zří je pod nohou mříti? Kdož pak si také žebroty všímá!... 22