Sami...

František Emanuel Zelenka

Sami...
Samota studená dýchala se stěn. Tiše, s okem sklopeným jsme vešli, jakby se bázeň nám tajila v duši, a v prsou mocně třáslo se srdce. Pak dlouho, vše věštícím pohledem jsme nahlédli v duší hlubiny, kde cosi se chvělo, cosi se chvělo divnými barvami, v divné odstíny. Byli jsme tak sami, byli jsme tak sami! A večer byl, a byla tma a byla noc tak posvátná, byli jsme tak sami, byli jsme tak sami. Jasné jitro když se oknem rdělo, stihlo před Tebou mě na kolenou; – Tys hladila můj vlastvlas a líbala mé čelo....čelo... 54