Píseň tuláka.

Píseň tuláka.
Vy jste velká dáma, já jen chudák prostý, bídné nosím šaty, hedváb vy a skvosty! Jak jsem doufat mohl, sám nechápu ani; – viďte! – hloupost: žádat od vás milování... Když se tehdá naše cesty křižovaly – víte, jak mé oči svatým jasem vzplály.?.vplály?... Jak má ústa divem byla jako němá, duše pěla hymnou: ‚bílá bohyně má –‘.má –.‘ Vy jste usmála se v sladkém perel třpytě, k prachu nakloněna: „drahý, miluji tě...!“ 31 Tak jsem byl váš celý – – Až nadešlo ráno, kdy mé štěstí všechno bylo udupáno... Jako lásky kouzlem spiata nekonečně při poznání prvém: – ‚Miluješ mě?‘ – „Věčně –!“ Tak jste nebem plála nesmělému hochu; – potom přišli lidé: – ,Miluješ mě?‘... „Trochu –!“ Vedla jste mě k ráji v rozjásání mnohém; přišlo více lidí: – ‚Miluješ mě?‘... „S Bohem – !“ Bídné nosím šaty, hedváb vy a skvosty – vy jste velká dáma, já jen chudák prostý... 32