Hlas cizí do snů Tvých.

František Emanuel Zelenka

Hlas cizí do snů Tvých.
Dítě moje, půjdem?... Hleď, podušky sněžné krajek pavučných jak ztrácejí se v běli, vůně od nich sladká v horký mozek dýše – jak by pod Tvým tělem pokorně se chvěly! Dítě moje, půjdem?... Vím, že se mne bojíš, úzkost že Tě mate před vášnivým stenem, před výkřiky štěstí, prudkým před objetím, přede mdlobou mrtvou v těle rozrušeném. Dítě moje, půjdem?... Vím, Tvá duše chví se, že ta chvíle zloupí krví mladé snění o pohledu hloubi, nocech roztoužených, ráj Tvých krajů svatých v smutnou pláň se změní. Dítě moje, půjdem?... Neboj se, o není v žilách mých tep vírný, jak Tvé duši zdá se... zulíbám Ti ruce, bílé čelo, rety, pomodlím se blažen k nevinné Tvé kráse. 51