Děti.

František Emanuel Zelenka

Děti.
Na mladé trávě husy pasou děti, jich výskot divý s křikem vzduchem letí. Tu hlouček v smíchu míčem v čety hází, tam chlapec hůl si hladkou hledá v mlází, v běhu se jedni předstihují zručně, opodál jiný bičem práská hlučně, tam knihou dva se octli v čarném kraji a husy v bujné sny jim štěbetají; vzduch rozhřátý sved mnohé do rybníka, hlaď hlukem vlní se a voda stříká... Žebračka shrblá po hrázi se plazí; hned v povel střelou všichni vzhůru nazí, chléb černý z děravé jí berou nůše. Ona se dívá, zvolna jde dál hluše, jen chvilkou šeptne: „nechte již mě, drazí“,drazí,“ a na to hodný blátem za ní hází. Až zajíce kdos uzří oka vzpláním, nechají ženy, s křikem běží za ním. 67