Děti.
Na mladé trávě husy pasou děti,
jich výskot divý s křikem vzduchem letí.
Tu hlouček v smíchu míčem v čety hází,
tam chlapec hůl si hladkou hledá v mlází,
v běhu se jedni předstihují zručně,
opodál jiný bičem práská hlučně,
tam knihou dva se octli v čarném kraji
a husy v bujné sny jim štěbetají;
vzduch rozhřátý sved mnohé do rybníka,
hlaď hlukem vlní se a voda stříká...
Žebračka shrblá po hrázi se plazí;
hned v povel střelou všichni vzhůru nazí,
chléb černý z děravé jí berou nůše.
Ona se dívá, zvolna jde dál hluše,
jen chvilkou šeptne: „nechte již mě, drazí“,drazí,“
a na to hodný blátem za ní hází.
Až zajíce kdos uzří oka vzpláním,
nechají ženy, s křikem běží za ním.
67