Na čekání.

František Emanuel Zelenka

Na čekání.
Do ulic pad večer, kvapem se v nich šeří, domy zčernalé se tmějí víc... děvče vystupuje ze špinavých dveří, vyzývavě kolem volajíc. V zapadlé té čtvrti život probouzí se, cele když tu dohasl dne svit, mnohý krok sem stočí, silně když kol tmí se, trochu popřát si a zahýřit. Hluk se massou valí, hovor všade dýše, nadávky se mísí, zpěv a smích, kdo tu poprvé je, plaše jde a tiše, by mu nikdo nečet ve zracích. Stín se často mihne chodby matnou šeří... to přivábil hosta sladký hlas – Druhé děvče volá ze špinavých dveří, po ní vyjde lákat jiná zas. 1§§91