Nesmělý hoch.

Nesmělý hoch.
Hahaha, tys galán hezký, hochu, hochu, jdi radš domů, sedni v koutě, tam si hrej, věru, smát se musím tomu, ty jsi galán, hochu, jej! K smíchu jsi to, chlapče malý; já mu z lásky shodím šaty, tílko mé ho k sobě zve, on však rudne, rozehřatý, chví se, bledne, nenene! Proč jsi tedy přišel ke mně, abys tady stál a čekal úzkostlivý v strach a chvat? – myšlenkou si radost nekal, pojď se mnou se milovat. 97 Vše se jistě zalíbí ti v náruči mé, hochu milý, pojď jen směle ke mně blíž..blíž... v lásce jak se slastí šílí na mých ňadrech, uvidíš. – Hahaha, tos galán hezký! nechoď tedy za děvčaty, máš-li strach před tělem mým, pod sukně se dívej, zlatý, doma pannám dřevěným. Nesmělý hoch:
Jak možná v tvá slova, ženo, víru mít, když vidím kol tvých bledých skrání pozvolné umírání jít? – Nepůjdu k tobě, byť lásky štěstí mi na tvých ňadrech mohlo zkvést, za těmi květy nedám se svésti, v nichž vím, že smrt ukryta jest. 98