Vrať se!

František Emanuel Zelenka

Vrať se!
Opřela hlavu v mozolné ruce, pohlédla k lesům v mrazivé muce, v mrazivé muce. Cítila, z nich jak vůně kol dýchá, píseň jak známá vřesem chví tichá, vřesem chví tichá. Hodila srpem v požatou trávu, sklonila s dumou uštvanou hlavu, uštvanou hlavu. Každičký keř a modlitba ptáka, tajemným kouzlem vše ji tam láká, vše ji tam láká. ‚O dnové dávní, odváté chvíle, zapadlá stezka, sasanky bílé, sasanky bílé.‘ K lesům se dívá, v duši ji zebe: „Vrať se, můj drahý, vrať se, mé nebe!“ ‚vrať se, mé nebe...‘ 14