Dítě z ulice.

František Emanuel Zelenka

Dítě z ulice.
To dítě ubohé se vždy tak smutně dívá, „kupte si fialky“fialky,“ když tiše prosí, jak šťastnou radostí mu jasné oko zpívá, když peníz podá útrpný mu kdosi. To dítě ubohé se vždy tak smutně divá, „kupte si fialky“fialky,“ když marně prosí, co trpkých výčitek se v mladé duši skrývá, a oko skloněné se slzou rosí... A já k svým prsoum bych to dítě tiskl malé, tak bych je k srdci tiskl vzbouřenému a celoval, jak matka líbá, neustále, když sklání k děcku v kolébce se svému. A já to dítě z cesty odkopl bych bolem, když v tichém šepotu své ruce spíná, a zahřímal bych na ty, již jdou tupě kolemkolem, i vyčet jim, jak podlá je jich vina. 15