Vše s mírou.

František Emanuel Zelenka

Vše s mírou.
Slečno, divné oči máte, nevyspalé v modrém kole; proč vás vidím častokráte večer u nábřeží dole? Je tam tolik smutno v noci v hlubokém jak černém hvozdě, člověk sláb je, bez pomoci, cos se mihne – a je pozdě. Věřte, že to dobré není, kdo tak brzo ke žni seje; brzo musí na sečení, brzo sní, má hlad – a zle je. Též to není dobré mnoho, – věděli už dávno staří – když se příliš zrn dá; – z toho málo co se povydaří. Nebojí se trochu máti, že přijdete do nehody? Pardon! – já ji viděl státi také někdy u té vody. 33