Loučení.

František Emanuel Zelenka

Loučení.
Poslední ruky stisk, jenž nesevšední, poslední tvých pohled nestálých očí, poslední polibek, ‚s Bohem‘ pak slední, tak už se v minulo všechno mi stočí. Všechno mi odchází, všechno mi mizí, „miláčku“ – přeju ti dobro a štěstí; tak se tu rozejdem, budem si cizí nad každou vzpomínkou, nad každou zvěstí – Čím byla’s mně, nevíš, dobré mé děcko: života krví a sílou v mém trudu, jinam teď odnášíš lásku a všecko – jdi tedy, líbej – já vzpomínat budu... Jdi, dítě, nedívej víc už se za mnou, málo snad zřela bys v oku mém bolu; co v srdci – tváří se zakryje klamnou, jdi, jdi jen, nebudem plakat přec spolu! 59