Člověk.

František Emanuel Zelenka

Člověk.
Jak dlouho šli již onou pouští mrtvou, jež obzorem se táhla, nevěděli, oběma zdálo se, že věčnost celá jim dýchá žízeň do vypráhlých hrdel. Tak zvolna šli, již znaveni a slabislabi, a vzhůru dívali se, zda snad mraky nad nimi po nebi se honí šedé, jež by jim žití sílu vdechly v tváře. A šli; až posléz – málo kapek vody svítilo v písku – první padl do ní – a druhý rychle udeřil ho v skráně a přes mrtvolu srkal vodu smrti. 55