Opadal květu pel...

František Emanuel Zelenka

Opadal květu pel...
On, otrok rozkoší a nenasycen zcela, v šat oděn křiklavý, jak čas to nes, a ona plnou modní nádherou se skvěla na družek vzdor a mnohým na přetřes. Tak vyšli z domu; galantně jí podal rámě, splynuli s davem v hlučné ulici v tom vědomí, že mnozí dívají se na ně, a radost plá jim proto na líci. Cos šeptal švitorně jí stále v tichu, vstříc ona děckým umem šveholí, šli v obdiv důvěřivi, plni slov a smíchu, až posléz vešli zkvetlých do polí. Tam s duší zatajenou honili se travou, trhali květy, jimiž plála mez, a ve lži věřili – moderní děti – pravou že lásku čistou tam snad najdou kdes. 34